Archeologie v praxi: Poznej člověka podle odpadu
První výzva nesla název „Poznej z odpadu, co jsem za člověka“ a simulovala skutečné archeologické vykopávky. Právě odpadní jámy a běžné předměty denní potřeby jsou totiž pro archeology tím nejcennějším zdrojem informací o pravěku i starověku.
Studenti museli z předložených „nálezů“ složit mozaiku života konkrétního člověka. Na základě detailního pozorování a dedukce zjišťovali:
Životní styl a zájmy. Z obalů, lístků či zbytků věcí odvozovali, jak daná osoba tráví volný čas a co má ráda.
Zdraví a stravovací návyky. Drobné stopy jim napověděly, jak se zkoumaný člověk stravuje a zda řeší nějaké zdravotní potíže.
Sociální zázemí. Z celkového kontextu pak rekonstruovali věk, povolání i rodinnou situaci zkoumaného „nálezu“.
Pomocné vědy historické: Je ta listina pravá?
Ve druhé části se semináristé přesunuli z pravěku do středověku a stali se odborníky na pomocné vědy historické. Jejich hlavním úkolem bylo prozkoumat historickou listinu a s jistotou určit, zda jde o originál, nebo o šikovný falzifikát.
Aby rozluštili tuto historickou hádanku, museli studenti projít sérií stanovišť, z nichž každé se zaměřovalo na jinou disciplínu:
Diplomatika a paleografie. Studenti zkoumali vnější i vnitřní znaky listiny, styl formulací i samotné písmo.
Sfragistika a heraldika. Pod drobnohled se dostaly pečeti a erby, které musely odpovídat době a vydavateli dokumentu.
Chronologie. Pomocí přepočtu datací ověřovali, zda se jednotlivé události mohly v daném čase skutečně stát.
Díky propojení teorie s praktickým pátráním si studenti vyzkoušeli, že historie vyžaduje kritické myšlení, pečlivost a smysl pro detail. A jak se ukázalo, odhalit historický podvod dá někdy pořádně zabrat.
L. Dudová

































