Byl to totiž námi velmi očekávaný den, den našeho odjezdu na lyžák, správněji lyžařský výcvikový zájezd. Za pomoci rodičů a pana řidiče jsme naskládali naše zavazadla do autobusu a sami jsme si nastoupili. Zamávali jsme rodičům a mohli jsme odjet. Po asi dvou a půl hodinách jsme dorazili do dřevěné chaty v Petříkově, která se měla stát našim týdenním domovem. Vybalili jsme si a převlékli se do lyžařského, abychom mohli vyrazit na sjezdovku. Tam nás rozdělili do 3 družstev podle dovedností na lyžích. Ke každému družstvu nebyl přiřazený určitý učitel, protože se u nás s výukou střídali. Všechny dny strávené v Petříkově byli jiné a něčím zajímavé. Určité činnosti se však opakovaly. Na svahu jsme strávili denně asi 4 hodiny, rozdělené do dopoledního a odpoledního výcviku. Jídlo měli velmi dobré a nejvíce se nám zavděčili snídaní v podobě švédského stolu. Měli jsme spoustu volna a na konci dne jsme měli nástup se zhodnocením dne, po kterém následoval večerní program. Skoro každý večer nám pan učitel Walter hrál na kytaru a zpíval, aby se nám dobře usínalo, což je pro nás krásná vzpomínka a děkujeme mu za to. Všechno to tak rychle uteklo, že tu byl pátek a pro nás poslední den. Místo ranního výcviku se konal závod ve slalomu. Myslím, že se všem zúčastněným povedl, i když nemůže vyhrát každý. Odpolední výcvik se konal, ale byl takový volnější. Poslední večer jsme si všichni užili. Konal se maškarní bál a po něm jsme měli diskotéku, kterou jsme si všichni maximálně užili. Ráno jsme naposled posnídali a sbaleni jsme odcházeli z prázdných pokojů. Do autobusu jsme nastupovali se slzami v očích. Nikdy by nás nenapadlo,že taková obyčejná dřevěná chata nám bude chybět, nebude se nám z ní chtít pryč a dokonce nám potečou slzy, protože z ní musíme odjet. Za takhle nádherné prožití lyžáku bych chtěla poděkovat všem kteří nějak přispěli finančně, ale hlavně spolužákům a paní zástupkyni Hrouzové, Monice Fuksové, paní ředitelce Fuksové, panu učiteli Walterovi a panu učiteli Štípkovi bez kterých by lyžák nebyl lyžákem. Já na něj díky těmto lidem nikdy nezapomenu a budu na něj vždy s láskou vzpomínat jako na jednu ze svých nejmilejších a nejkrásnějších vzpomínek které nám.Děkuji.
Gabriela Zpěváková 7.B
